Názory aneb jak se mi jeví svět...

Ať to, co vlastním, přináší užitek také jiným,
a to v duchu moudrosti, jež se sdílí a nikoliv hádá...

Obrázky?
 * Pocta C. G. Jungovi >>> *

LIDÉ A ZEMĚ

Spřátelené

Profi Odkazy

UniBook.com

Vydejte zdarma svou knihu - publikujte
---------------------------

Proofreading.cz

Kouzlo slov ve vašich službách...
---------------------------

Slovník cizích slov

PRO SROVNÁNÍ >>>

FRITJOF CAPRA: TAO FYZIKY - PARALELY (1984)

Tao fyziky - obrazek obálky knihyVýchodní filozofie s několika tisíciletou tradicí se odpradávna zabývá mystickým poznáním, které se nalézá za hranicemi současného tzv. západního logického myšlení a nelze jej proto přiměřeně vyjádřit běžnými slovními prostředky. Vztah tohoto poznání ke kvantově-mechanistické fyzice je pouze jedním z jeho rozměrů a nelze jej tradičně ani přísně vědecky (pragmaticky) dokázat. Je zapotřebí, aby takové poznání bylo intuitivně prožito. Doufám proto, že se mi alespoň do jisté míry podařilo poskytnout čtenáři možnost zažít poznání, které se pro mne osobně stalo zdrojem neutuchající inspirace a životní radosti. Klíčové teorie a modely současné moderní fyziky mohou totiž vést k soudržnému (konzistentnímu) a nerozporuplnému pohledu, který dokonale harmonizuje s názory východního mysticizmu a jeho pohledy na svět a vesmír kolem nás.

Ti, kteří tuto harmonii už nějakým způsobem prožili, nepochybují potom o hlubokém významu paralel mezi světonázory jak moderních fyziků, tak mystiků navazujících na tradice východních filozofií. Nabízí se zde proto zajímavé otázky, a to pokud tyto paralely existují, tak zároveň z jakých důvodů existují a co pro nás z jejich existence může vyplývat?

Ve svých snahách a úsilí pochopit záhady života ubírali se muži a ženy mnoha odlišnými cestami. Nacházely se mezi nimi cesty vědce i mystika, ale stejně tak cesty básníka, užaslého dítěte, moudrého starce, přírodního šamana a mnoha dalších. Všechny tyto cesty nakonec vyústily do popisu světa zdůrazňujícího jeho rozlišitelné stránky. Každý z těchto popisů je nějakým způsobem cenný a užitečný a to v souvislostech, při nichž vznikl. Všechny však popisují nebo znázorňují pouze relativní skutečnost a jsou proto ve své podstatě dílčí a poměrné. Ani jeden totiž není a ani nemůže být schopen poskytnout úplný obraz světa.

Mechanistický světonázor klasické fyziky minulého století je užitečný pro popis takových druhu fyzikálních jevů, s kterými se střetáváme v každodenním životě. Je vhodný k vyrovnávání se s naším běžným prostředím, a ukázalo se rovněž, že je velmi úspěšný jako základ současných technologií. Je však nevhodný pro popis fyzikálních jevů na subatomární úrovni. V protikladu k fyzikální mechanistické koncepci světa stojí však nadčasové pojetí mystiků, které lze souhrnně vyjádřit slovem "organické", protože považuje všechny jevy ve vesmíru za integrální části nedělitelného harmonického celku. Tento světonázor lze najít ve většině mystických tradic prožitý při meditativních stavech tzv. rozšířeného vědomí. Mystici používají při popisech světa pojmy, které jsou odvozeny z neobyčejných zážitků a hlubokého rozjímání, a proto jsou nevhodné pro konvenčně pragmatický vědecký popis fyzikálních jevů. A organický světonázor není vhodný pro konstruování strojů, ani pro zvládnutí technických problémů soudobého moderního světa.

V každodenním životě je proto užitečný jak mechanistický, tak organický pohled na svět; první ve službách vědy a technologií, druhý pro harmonický a plnohodnotný duchovní život. Avšak za hranicemi našeho každodenního života ztrácejí mechanistické koncepce svou přiměřenou hodnotu a měly by být nahrazeny organickými koncepcemi. Toto je hlavní předpoklad a zákonitost moderní fyziky, která byla předmětem úvah v knize Tao fyziky. Fyzika dvacátého století ukázala, že koncepce organického světonázoru mohou na atomové a subatomární úrovni být nesmírně užitečné, přestože jsou ve vědě a v technologiích stále nedoceněné. Postupem času se ale ukazuje, že organický pohled může být věrohodnější a podstatnější než mechanistický. Klasickou fyziku, která je založena na mechanistickém pohledu, je možné odvodit z kvantové teorie, z které vyplývá také i organický pohled, přestože to obráceně neplatí. A tento výklad, jak se mi jeví, je prvním náznakem toho, proč můžeme očekávat, že světonázory moderní fyziky a východního mysticizmu budou podobné. Oba vznikají, když člověk zkoumá podstatu povahy věcí - hlubší oblasti hmoty ve fyzice, hlubší roviny vědomí v mysticizmu nebo hraniční psychologii - když za mechanistickou podobou všedního života odhaluje odlišnou nekonvenční skutečnost.

Paralely mezi názory fyziků a mystiků se stávají ještě hodnověrnějšími, když si připomeneme jiné podobnosti, které existují navzdory jejich odlišným přístupům. Především jejich metody jsou důsledně empirické – vycházející z konkrétních zkušeností. Fyzikové získávají své poznatky na základě vědeckých pokusů, mystici hlubokým rozjímáním a technikami navozujícími změněné stavy vědomí. V obou případech se však jedná o pozorování, a v obou oblastech jsou tato pozorování jediným zdrojem poznání. Objekt pozorování je přirozeně v těchto dvou případech odlišný. Mystik nazírá do vlastního nitra a zkoumá rozličné úrovně svého vědomí, kdy zahrnuje do svého pozorování také fyzické tělo jako hmotný projev mysli. V mnoha východních kulturách se klade důraz na poznání vlastního těla, což je často považováno za klíč k mystickému poznání sebe samého a potažmo světa. Když jsme zdraví, nevnímáme běžně jednotlivé části svého těla, ale uvědomujeme si jej pouze jako sjednocený celek. A toto psychické vědomí egocentrického "já" navozuje relativní pocit pohody a štěstí. Mystik si však podobným způsobem uvědomuje nejen své vyšší nadosobní „Já“, ale rovněž celistvost vesmíru, který může zažívat jako rozšíření vlastního těla se všemi soustavami a jednotlivými orgány.

Na rozdíl od mystika začíná fyzik svůj výzkum podstaty povahy věcí exaktním studiem materiálního světa. Po proniknutí do širších souvislostí a dosažení hlubších sfér podstaty hmotného uspořádání světa si začíná postupně uvědomovat jakousi základní jednotu všech věcí a událostí. Navíc v kontextu poznává, že také on sám a jeho vědomí jsou integrálními částmi této jednoty. Tak mystik i fyzik přicházejí k totožnému závěru a to přesto, že jeden vychází ze svého nitra a druhý z vnějšího světa. Soulad mezi jejich názory potvrzuje starobylou moudrost, že nejvyšší vnější skutečnost je totožná s vnitřní skutečností – jak nahoře, tak i dole.

Cesty fyzika a mystika jsou dále podobné v tom, že oba uskutečňují pozorování v oblastech nepřístupných běžným smyslům. V moderní fyzice se jedná o atomový a subatomární svět kvantových částic. V mystice jsou to nezvyklé stavy vědomí, při nichž dochází k transcedenci (přesahování smyslových i rozumových možností) vnitřního světa smysly vnímaných skutečností. Mystikové často hovoří o zážitcích vyšších rozměrů, při kterých se dojmy rozličných center rozšířeného stavu vědomí sjednocují do harmonického celku. Podobná situace se vyskytuje rovněž v moderní kvantově-mechanistické fyzice, kde se vyvinul čtyřrozměrný časoprostorový formalizmus, který sjednocuje koncepce a pozorování patřící v běžném třírozměrném světě do rozličných kategorií. V obou oblastech vícerozměrné zkušenosti dochází k transcendenci smyslových světů přesahujících rozumové možnosti, a proto je velice nelehké vyjádřit je pomocí běžného jazyka.

Vidíme, že cesty moderního fyzika a mystika, které se na první pohled zdají být celkem nepříbuzné, mají ve skutečnosti mnoho společného. Proto by nemělo být příliš překvapující, že v jejich popisech světa nacházíme nápadné paralely a potencionální vzájemné vztahy. Až se jednou tyto paralely mezi západní vědou a východním mysticizmem vzájemně protnou, vyvstane mnoho otázek, týkajících se jejich faktického a praktického dosahu. Je otázkou, jestli moderní věda se vší svou komplikovanou mašinérií pouze znovu neobjevuje starověké moudrosti, které východní mudrci znají už po tisíce roků? Měli by se proto fyzikové vzdát svých vědeckých metod a začít s metodami hlubokého rozjímání nebo meditací? Anebo může existovat vzájemně přijatelný vztah (koexistence) mezi vědou a mysticizmem?

Myslím, že na všechny tyto otázky je třeba odpovědět záporně. Já považuji vědu a mysticizmus za dva vzájemně doplňující se a sjednocující (komplementární) projevy lidské mysli – za její racionální a intuitivní schopnosti. Moderní fyzik objevuje a poznává svět prostřednictvím nejvyšší specializace racionální mysli, zatím co mystik prostřednictvím nejvyšší specializace intuitivní mysli. Oba tyto přístupy jsou ve své ryzí podstatě protikladné, a proto oba vyžadují mnohem více pochopení, než jen jako nějaký nekompromisní názor na fyzikální či mysticky pojatý pohled na svět. Jak už jsem se zmínil, jsou komplementární. Jeden není přímo vyjádřený (explicitní) nebo obsažený v tom druhém a nelze je zjednodušit či jinak zredukovat, protože se vzájemně doplňují a oba jsou tak zapotřebí pro úplnější pochopení světa.

Věda nepotřebuje mysticizmus, a mysticizmus nepotřebuje vědu, ale muži a ženy potřebují obojí. Mystický zážitek je zapotřebí k pochopení nejhlubší povahy věcí a událostí. Věda je zase důležitá pro moderní život. To, co potřebujeme, není jejich umělé sloučení, ale přirozená souhra mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou. A tohoto nebylo doposud v naší společnosti dosaženo. V současnosti jsou naše postoje obecně příliš racionální, mužské a výbojný. Typickým příkladem jsou samotní vědci; jakkoliv jejich teorie směřují k světonázoru podobnému světonázoru mystiků, je až zarážející, jak málo to ovlivňuje postoje většiny z nich. V mystice nelze oddělit poznání od jistého způsobu života, který se stává jeho živým projevem – životním stylem. Dosáhnout mystického poznání znamená projít osobní přeměnou (transformací). Dokonce by se dalo říci, že samo poznání způsobuje onu transformaci. Na druhé straně může vědecké poznání často zůstat jen abstraktní a teoretické. A tak se zdá, že si většina dnešních fyziků ani neuvědomuje filozofický ani duchovní obsah a dosah svých teorií. Mnozí z nich aktivně podporují společnost, která se zakládá na mechanistickém a neúplném (fragmentárním) světonázoru, v důsledku čehož nejsou schopni vidět, že skutečná věda si žádá takový světonázor, který vede k jednotě světa a vesmíru, zahrnující nejen naše přírodní prostředí, ale rovněž i naše spoluobčany, přátelé a blízké.

Jsem přesvědčen, že stávající světonázor vycházející z moderní fyziky, neobráží vzájemný harmonický vztah, který můžeme pozorovat například v přírodě. K dosažení stavu dynamické rovnováhy bude zapotřebí odlišná společenská a ekonomická struktura vycházející z kulturní revoluce v pravém slova smyslu zaměřující se na samotný kořen věci. Zachování celé naší civilizace bude spočívat na tom, zda budeme schopni navodit takovou změnu. Bude záležet na našich schopnostech zažít celistvost přírody, a na umění žít s ní v dynamické harmonii.

Volně přeloženo a převyprávěno ze slovenského vydání knihy:

Fritjof Capra – Tao fyziky, Slovak Edition Copyright © 1992 Gardenia


Poslední komentáře
07.06.2016 21:21:44: Omlouvám se za to, že вмешиваюсь... Jsem zběhlý v této věci. Pojďme diskutovat. :-? půjčka na auto č...
07.06.2016 19:46:39: Jsem přesvědčen, že téma je velmi zajímavá. Doporučuji všem, aktivní účast v diskusi. :-P půjčka bez...
07.06.2016 19:18:30: Ano, u někoho fantasy :-| prazske pujcky
03.03.2009 18:33:15: Většinou je někdo duchovním otcem myšlenky když to jaksi nespadne samo z nebe a za to se snad Michal...
 
Chat pro prima lidi... Vstupte ;-)

Administrátor stránek, který vám může udělit práva...
stojmenov{zavináč}seznam{tečka}cz


Počítadlo - jednou denně z počítače (IP):
Aukro.cz